rorýs obecný (apus apus)

Popis

Dorůstá 16–17 cm a v rozpětí křídel měří 42–48 cm, je štíhlý, celý černohnědě zbarvený se světlým hrdlem, dlouhými srpovitými křídly, vidličitým ocasem, nápadně krátkým zobákem a zakrslými končetinami. Obě pohlaví se zbarvením neliší.

Na jihu a západě Evropy žije velmi podobný rorýs šedohnědý (A. pallidus) a rorýs velký (Tachymarptis melba), který vzácně zaletuje i na území České republiky a který se od rorýse obecného liší bílým zbarvením břicha.

Hlas

Známé pronikavé „sríí“.

Rozšíření

Hnízdí téměř v celé Evropě, v severní Africe a na rozsáhlém území Asie. Je tažný se zimovišti na jižní polovině Afriky. Tam táhne v září a do střední Evropyse naopak začíná vracet v dubnu. Žije převážně ve městech a na vesnicích na budovách, vzácně i v lesích nebo skalnatých oblastech.

V ČR je zvláště chráněný jako ohrožený druh. V letech 2001–2003 na našem území hnízdil v počtu 60 000–120 000 párů.

Etologie

Rorýs obecný se s výjimkou hnízdního období téměř neustále zdržuje ve vzduchu, kde dokonce i spí, pije a páří se, střídá přitom svižný let s plachtěním, během kterého nabírá výšku okolo jednoho až dvou kilometrů, aby následně během spánku mohl klesat. Během klesavého letu upadá do mikrospánku, kdy vypíná jednu polovinu mozku, přičemž druhá kontroluje let. Rorýsové nocují za letu v hejnech. Ve vzduchu létá průměrnou rychlostí 35 km/h, ačkoli může dosáhnout i rychlosti přesahující 200 km/h. Minimální pohyb po pevném povrchu dokazují také jeho zakrnělé končetiny, díky kterým druh získal i binomické jméno (Apus apus – z řeckého apous = bez nohou).

Živí se létajícím hmyzem.

Původně hnízdil na skalách a v dutinách stromů, v současné době však k tomuto účelu využívá převážně otvory a štěrbiny v lidských stavbách (jeho hnízdiště ohrožuje současný trend zateplování budov). Hnízdí v rozmezí od května do září jednou ročně, v jedné snůšce pak bývají 2–3 čistě bílá vejce, na jejichž 18–20 denní inkubaci se střídavě podílí oba rodiče. V případě nepříznivého počasí dokáží mláďata snížit teplotu těla a zpomalit tak svůj růst, díky čemuž dokáží přežít i jedno- až dvoutýdenní nedostatek potravy.

Predátoři

Dospělí ptáci mají vzhledem ke svým výborným manévrovacím schopnostem v letu jen malé množství predátorů, mezi které patří zejména ostříž lesní(Falco subbuteo) a sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Mláďata jsou v nepřístupných hnízdech obvykle dobře chráněna, ohrozit je dokáže např.poštolka obecná (Falco tinnunculus).


převzato z Wikipedie



         



Fórum